Ztraceni ve Vídni

Pokud vás jako první napadne film Sám doma – Ztracen v New Yorku, tak jste bystří a čtěte dál :).

V sobotu 24. listopadu jsme se vypravili do Vídně. Naše škola pořádá tyto předvánoční zájezdy již několik let  s velkým úspěchem. Nakoupíme si, prohlídneme vídeňské památky, zapálíme svíčku v kostele, vyzunkneme nějaký ten punč, nasajeme vánoční atmosféru a odjedeme domů… .

Letos byl zájem nebývale velký a do rakouské metropole se vypravily 3 autobusy. Byť nám učitelky říkaly, že se máme podívat a zjistit si, ve kterém buse máme sedět, tak se na to někteří vykašlali a usoudili, že ráno je přece času dost a ono se to nějak vyřeší. No, nakonec vyřešilo, nicméně jsme vyjížděli s téměř půlhodinovým zpožděním. První zastávka – Mikulov – bez problémů, dokonce se všichni strefili na svá místa, druhá zastávka – Gerasdorf – taky bez problémů, třetí zastávka – Vídeň centrum – tady je nutné hodně rychle vyskákat z autobusů, protože ty tady nesmí stát, a pak je třeba v určený čas zase naskákat, protože rakouská policie je prostě neúprosná a pokuty napaří hodně vysoké.

Všichni jsme dostali mapky, plánky centra se zakreslenou sochou Marie Terezie, u které jsme měli sraz. Všude byla taky telefonní čísla našich “vedoucích” autobusů, všichni jsme si měli zapamatovat, že sraz máme v 16.15…. Kdo chtěl, mohl chodit s doprovodem učitelek, kdo nechtěl, udělal si vlastní program. Učitelky počítaly a počítaly, ale stejně se nedopočítaly, tak nakonec usoudily, že přece všichni vědí, v kolik a kde mají být a nikdo se přece za ta léta neztratil, tak je vše OK a odjedeme domů dle plánu.

Ale kdepak, první bus odjel, druhý taky a třetí čekal a čekal na tři holky, kterým se ve Vídni tak moc zalíbilo, že tam chtěly i přespat:), no pak je to spaní dost rychle přešlo, když zjistily, že je něco blbě. Učitelka je sice navigovala po telefonu, když vypátrala, kde jsou, ale když si spletete vpravo a vlevo, tak je vám navigace k ničemu. Řidič nebyl moc happy, pořád popojížděl a vyhlížel policisty, učitelka začínala být trochu vytočená, ztracené holky se začínaly bát, nakonec usoudily, že 20 eur, která jim zbyla, na přespání stačit nebude. Utíkaly celou cestu, až nemohly dýchat, ale nakonec to všechno zvládly a s velkou úlevou našly vytoužený autobus. V Mikulově na zpáteční cestě raději ani nevystoupily, takže si toaletu nechaly až na doma.

A co jsme si vlastně odváželi? Ponožky, pyžama, svetry, džíny, kabelky, šaty, bundy, spodní prádlo Calvin Klein (to je prostě boží), bundy, Mozartovy koule a plno dárků pro naše blízké. A na jaře se vypravíme do Vídně znovu a nedáme si punč, ale vídeňskou kávu a sacher dort. A taky si obnovíme šatník a nakoupíme jarní a letní kolekci, a kdyby se chtěl někdo zase ztratit, tak má půl roku na to, aby se naučil strany – pravou a levou a našetřil si hodně peněz na případný nocleh :).